- hlavní rozdíl mezi autorizací ČKA a ČKAIT dnes spočívá zejména ve dvou slovech, tj. právo navrhovat "architektonicky významné" stavby z veřejných zdrojů. To je více než relativní a vpodstatě jen subjektivní pojem, na kterém se u konkrétní stavby nemusí shodnout ani samotní architekti a kromě památkově chráněných budov, tento pojem zřejmě ani není o co právně opřít. Tento rozdíl se proto připravovaná novela autorizačního zákona údajně chystá odstranit. Poté již ale architektům vlastně nezbude žádná výhoda oproti autorizaci ČKAIT, spíše jen samé nevýhody.
- Vaše autorizace Vám tedy umožňuje se zůčastnit architektonických soutěží, u kterých vypisovatel požaduje autorizaci ČKA. Kolik % členů ČKA to ale využije a architektonických soutěží se účastní? 1% nebo snad ještě méně? Je tohle snad nějaký většinový zájem?

- s dnešní autorizací ČKA, architekti dokonce ani nesmí být dodavatelem stavby (na rozdíl od autorizace ČKAIT), což také není dobrá vizitka naší profese. Kromě jednoduchých staveb vám Živnostenský úřad (ŽÚ) a proto pak ani Obchodní rejstřík (OR), neumožní zápis "provádění staveb, jejich změn a odstraňování", pokud by odpovědný zástupce měl "pouze" autorizaci ČKA
- ano, vím o výjimkách i o tom, že Živnostenský zákon dává i další možnosti, nicméně obvyklá praxe ŽÚ je členům ČKA realizace neudělovat. Těm pak zbývá jediná možnost, najmout si člena ČKAIT jako odpovědného zástupce. Na to ale nemusíte být členem ČKA, zástupce ČKAIT si může ustanovit každý i bez jakékoliv autorizace.
- mnozí z Vás se budou možná divit, jestli je pro architekta možnost realizace vůbec potřeba. Pokud si ale uvědomíte původní motivaci k prosazení změny z dřívějších pouze architektonických soutěží na dnešní soutěže o návrh podle ZZVZ (tzn. dřívější architektonická studie + dnes celý projekt, kvůli větší kontrole autora nad výsledným dílem), pak je toto další významný krok stejným směrem.
- Vzpomeňte jen na všechny ty případy, kdy zhotovitel stavby byl poptán na základě dokumentace pro stavební povolení a prováděcí projekt byl součástí dodávky zhotovitele stavby (stavební firmy). Nevím, jak často se to ještě dnes praktikuje, ale popravdě jsem se s tím setkal ještě předloni a to u hodně významné i mimořádně velké stavby.
- Ne, že bych to někomu zrovna doporučoval. Realizací stavby na sebe přitáhnete jen mnoho problémů navíc, které Vás jinak v teple Vašich pohodlných ateliérů, při četbě nekonečně dlouhých Bulletinů, míjejí, ale jde o to, mít principielně to právo i možnost a nemuset se doprošovat nějakých odpovědných zástupců z jiných komor.
- Že tento problém není až tak vzdálený, dokazuje i to, jak složitě se pak smluvně prosazuje řádný výkon autorského dozoru (AD) a koneckonců i sama ČKA v minulosti uváděla vícero kauz, kdy investor bránil architektovi ve výkonu AD, soud následně stejně přiklepl sdílenou odpovědnost oběma stranám a mnoho z Vás má jistě vlastní zkušenosti s tím, jak se na stavbě prosazují změny, se kterými nesouhlasíte.
- když si toto všechno uvědomíte, najednou už požadavek na právo řídit realizaci ne nutně cizí, ale alespoň Vaší vlastní, Vámi navržené stavby a to bez ohledu na její velikost, nezní až tak přehnaně
budoucí členové ČKA si nacvičují realizaci drobných a jednoduchých staveb podle NSZ, o moc víc jim stejně nebude umožněno

- další z mála významných společných zájmů členů* Komory již dávno zanikl, když ÚOHS zakázal honorářový řád

- odečteme-li ještě i právní bezvýznamnost tzv. regulérnosti soutěží (jejich existenci nelze reálně zabránit a vaše účast v nich nebude mít žádné důsledky), nezůstane v Komoře téměř nic, za co by členům* stálo se obětovat a za co by jim stálo si připlatit oproti ČKAIT

- Výběr vyzvaných do "užších soutěží o návrh" se pak odvíjí od minulých referencí a případně také od nabízené projekční kapacity. Obojí ale není správné, přestože se to tak na první pohled nezdá:

- Ad reference:
Každá soutěž je samostatný problém, není to pokračování jiných předchozích projektů. Proto každý takový sprint má začínat znovu od nuly, není to štafeta, ani jiný rozřazovací turnaj na pokračování. Rovněž kvalita referencí bývá dosti sporná a touto metodou posuzování minulých "úspěchů" ještě před samotnou soutěží, se tato počáteční spornost postupně překlápí v uměle vytvořenou kvalitu a to na úkor jiných, možná i nesporných ale vpodstatě náhodně nevyzvaných.
- Posuzoval snad někdo reference J. Utzona předtím, než podal návrh na Sydney Opera H., nebo R.Piano+R.Rogerse před tím, než navrhnuli Centre G. Pompidou? Žádné významné tehdy ještě neměli. Pokud by se tak dělo, asi by tyto ani tisíce dalších staveb nevznikly tak, jak je dnes známe, ale spíše by připomínaly tuctovou poválečnou mezinárodní architekturu, protože porota by výběr architekta předurčila, na základě jeho starších projektů.

- Ad kapacita:
Nabízená projekční kapacita ateliérů rovněž nijak nesouvisí s výslednou kvalitou architektonického řešení, což asi ani vypisovatel nepopírá, neboť ten tím jen potvrzuje, že vlastně nehledá architekturu, ale jakéhokoliv "zpracovatele" projektu.
- Počet inženýrů (často jsou to externisté), x00.000 m2 podlahových ploch v posledních iks(x) letech ...apod. To také není správné, protože číkoliv kapacita se dnes adaptuje podle velikosti zakázky a bez vyhrané soutěže ji pro nikoho nemá smysl držet. S rozpočtem vítěze si pak už vlastně může potřebnou kapacitu zařídit každý. Pokud nabízená projekční kapacita ani není tvořena přímo kmenovými zaměstnanci, tak je to nakonec celé prakticky nesmyslné, protože titíž externisté a inženýrské firmy, kteří jsou uváděni jako "tým" vyzvaného atelieru, současně pracují i na jiném projektu pro jiný, ovšem paradoxně již nevyzvaný atelier.

- takové soutěže by se pak nemusely a ani neměly jmenovat "architektonické", ale spíše jako nějaké "výkonově zpracovatelské s obrázkem návrhu stavby a katalogem úplně jiných, starších omalovánek" nebo tak nějak. Je smutné, že něco takového ČKA ještě podporuje a dokonce tím nepřímo napomáhá pěstování Švarc-systému, který se vláda snaží naopak vymýtit.

- Přesto ČKA tuto formu soutěží označuje za regulérní, podporuje je a dokonce o tom neváhala vydat prohlášení u příležitosti návrhu na přestavbu vstupní haly Hlavního nádraží v Praze. Připomínám, že vítězem se stalo jedno dánské studio.


- obr. vlevo: Hlavní nádraží v Kodani (Copenhagen Central Station), proč toto foto? čti dále..
- obr. vpravo: namátkově tři příklady ze zahraničí. S touto orientální eco-decorací se teď roztrhnul pytel.
- abych se zase nemusel s nikým dohadovat, tak zde raději ani neuvádím vítězný návrh na Hlavní nádraží v Praze, vydiskutovaný specialisty na architekturu z investičního oddělení eisenbahnu v jistě velmi náročném soutěžním dialogu, ale určitě ho sami znáte
- obr. vpravo níže je také výsledek jedné "užší" soutěže (poznáte sami)
vizualizace převzaty z veřejných zdrojů, neupraveny, autoři jsou uvedeni, zveřejnění je ve veřejném zájmu, pro účely odborné polemiky a pouze pro okruh členů* ČKA


- Neumím si představit, že by Dánská komora architektů vydala prohlášení, že plně podporuje výzvu českému architektovi a dvěma dánským, na návrh přestavby hl. nádraží v Kodani, za současného zákazu účastnit se všem ostatním dánským architektům. Nota bene, pokud by pak výsledkem soutěže byl návrh českého architekta na zbourání části nějaké dánské národní památky.

- Komora, svůj postoj k soutěži na Hlavní nádraží v Praze, pak naprosto typicky vysvětluje i ve svém "uvedení na pravou míru" vyjádření prof. Rostislava Šváchy k soutěžnímu dialogu více zde.., kde Komora, jako vždy s nevstřícností vůči členům* ČKA sobě vlastní, dokázala najít všechny dobré důvody, proč bránit veřejnost před architekty, ale žádný naopak. Člověk si pak nutně klade otázku: Čí ZÁJMOVÁ samospráva Komora vlastně je a čí ZÁJMY vlastně hájí, architektů nebo jejich klientů?
- Právníci placení Komorou, by však měli být loajální především, pouze a výhradně ke svým klientům, kteří jsou architekti, ale již ne ke klientům architektů a to ani v nejmenším případě, nikdy.
- organizátor této sbírky se všem členům* zaručuje, že advokátní kancelář najatá na podporu onlineVH* bude maximálně loajální pouze a jedině vůči vám, členům* ČKA a nikomu jinému!